Zen bez mistra

Podrobný popis

O komikse v slovenčine:

Komiks sprevádza otázka, ako a či vôbec môže Európan preniknúť do učenia zenu. Jednou z možných motivácií je pre Frenka Meeuwsena snaha prekonať potrebu páchať násilie; ako chlapec sa chcel pomstiť spolužiakovi z triedy, ktorý následne nešťastnou náhodou zomrel. Aj keď s jeho smrťou nemal nič spoločné, ešte dlho ho mŕtvy spolužiak prenasledoval v snoch. Vylúčenie náhody a krutosti pomocou ritualizácie a odriekania môže byť jedným z lákadiel zen budhizmu pre západného človeka.

Názorne to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlhej sekvencii kresieb, v ktorej skúma rituál tradičnej japonskej lukostreľby. Dochádza k záveru, že väčšina európskych „hľadačov“ osvietenia v Japonsku – jeho nevynímajúc – zostáva v zajatí vlastného egoizmu a k japonskému učeniu nedokáže pristúpiť inak ako subjektívnym, zaujatým spôsobom. Názov knihy, Zen bez majstra, odkazuje k faktu, že k meditácii treba hľadať vlastnú cestu. Autor si zen budhizmus napriek svojej fascinácii nijako neidealizuje. Naopak poukazuje na temné obdobia učenia, keď japonskí mnísi žehnali lietadlám pilotov kamikadze počas druhej vetovej vojny, alebo keď sa „osvietení“ majstri zenu hlásili k vtedajšiemu diktátorskému režimu. V súčasnom Japonsku podľa neho tradičné učenie zen kultúry takmer vymizlo. Frenk Meeuwsen to všetko zachytáva jednoducho čiernobielymi, realistickými obrazmi, v ktorých poučene využíva rôzne komiksové techniky: mení veľkosť panelov a perspektívu rozprávania, vykresľuje surreálne svety snov alebo necháva postavy trápiť obrími blokmi písmen. Kniha je rozdelená do krátkych kapitol, ktoré sa kľukatia v čase a dohromady tvoria netradičné rozprávanie, ktoré je formálne podobné zen budhistickým textom – krátkym zastavením zdanlivo nezmyselných „koánov“, hádaniek zenových majstrov.

O komikse v češtine:

Komiks provází otázka, jak a zda vůbec může Evropan proniknout do učení zenu. Jednou z možných motivací je pro Frenka Meeuwsena snaha překonat potřebu páchat násilí; jako chlapec se chtěl pomstít spolužákovi ze třídy, který následně nešťastnou náhodou zemřel. I když s jeho smrtí neměl nic společného, ještě dlouho ho mrtvý spolužák pronásledoval ve snech. Vyloučení náhody a krutosti pomocí ritualizace a odříkání může být jedním z lákadel zen buddhismu pro západního člověka.

Názorně to Frenk Meeuwsen ukazuje v dlouhé sekvenci kreseb, v níž zkoumá rituál tradiční japonské lukostřelby. Dochází k závěru, že většina evropských „hledačů“ osvícení v Japonsku – jeho nevyjímaje – zůstává v zajetí vlastního egoismu a k japonskému učení nedokáže přistoupit jinak než subjektivním, zaujatým způsobem. Název knihy, Zen bez mistra, odkazuje k faktu, že k meditaci je třeba hledat vlastní cestu. Autor si zen buddhismus navzdory své fascinaci nijak neidealizuje. Naopak poukazuje na temná období učení, kdy japonští mniši žehnali letadlům pilotů kamikadze za druhé větové války, nebo kdy se „osvícení“ mistři zenu hlásili k tehdejšímu diktátorskému režimu. V současném Japonsku podle něj tradiční učení zen kultury téměř vymizelo.
Frenk Meeuwsen to vše zachycuje jednoduše černobílými, realistickými obrazy, v nichž poučeně využívá různé komiksové techniky: mění velikost panelů a perspektivu vyprávění, vykresluje surreální světy snů nebo nechává postavy trápit obřími bloky písmen. Kniha je rozdělená do krátkých kapitol, které se klikatí v čase a dohromady tvoří netradiční vyprávění, jež je formálně podobné zen buddhistickým textům – krátkým zastavením zdánlivě nesmyslných „koánů“, hádanek zenových mistrů.