Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou

Podrobný popis

O knihe v slovenčine:

Terry Pratchett bol nesmierne plodným autorom. Len zo Zemeplochy vzniklo štyridsaťjeden príbehov, bežne napísal dve, niekedy aj tri knihy ročne. Jednu však nikdy nedokončil - vlastnú biografiu. V roku 2015, keď ho definitívne premohla degeneratívna choroba mozgu, stihol svojmu osobnému asistentovi Robovi Wilkinsovi nadiktovať nejakých 24 tisíc slov a došli do roku 1979. Ďalej to už bolo na Wilkinsovi.

Výsledkom jeho niekoľkoročnej práce je zábavný a miestami dosť bolestný intímny pohľad na slávneho spisovateľa, preložený osobnými postrehmi a skúsenosťami. Nie je to bezuzdná glorifikácia a Terry Pratchett z knihy vychádza ako človek, ktorý exceloval v mnohých veciach – od včelárstva a výroby medoviny cez záhradkárstvo po zjednávanie a vytáčanie ľudí do biela. Ale zo všetkého najviac zo stránok dýcha dojem človeka, ktorý skutočne miloval to, čo robí.
Pretože sa mu v hlave, už keď jednu knihu dopisoval, liahla zápletka ďalšia, zostalo po ňom množstvo útržkov textov a nápadov. Rob Wilkins pár z nich v knihe približuje, ale druhého Christophera Tolkiena sa nedočkáme; Pratchett si v závete výslovne prial, aby sa všetky nápady zničili (štýlovo – parným valcom menom Lord Jericho) a nikto ich už nedopisoval. A je to asi dobre, Terry Pratchett by mal byť iba jeden. Ale ako povedal jeho blízky priateľ Neil Gaiman: „Spisovatelia majú takú výnimku – kým nás čítate, nie sme mŕtvi.“

O knihe v češtine:

Terry Pratchett byl nesmírně plodným autorem. Jen ze Zeměplochy vzniklo jedenačtyřicet příběhů, běžně napsal dvě, někdy i tři knihy ročně. Jednu však nikdy nedokončil - vlastní biografii. V roce 2015, kdy ho definitivně přemohla degenerativní choroba mozku, stihl svému osobnímu asistentovi Robu Wilkinsovi nadiktovat nějakých 24 tisíc slov a došli do roku 1979. Dál už to bylo na Wilkinsovi.

Výsledkem jeho několikaleté práce je zábavný a místy dost bolestný intimní pohled na slavného spisovatele, proložený osobními postřehy a zkušenostmi. Není to bezuzdná glorifikace a Terry Pratchett z knihy vychází jako člověk, který exceloval v mnoha věcech – od včelařství a výroby medoviny přes zahrádkářství po smlouvání a vytáčení lidí do běla. Ale ze všeho nejvíc ze stránek dýchá dojem člověka, který skutečně miloval to, co dělá.
Protože se mu v hlavě, už když jednu knihu dopisoval, líhla zápletka další, zůstala po něm spousta útržků textů a nápadů. Rob Wilkins pár z nich v knize přibližuje, ale druhého Christophera Tolkiena se nedočkáme; Pratchett si v závěti výslovně přál, aby se všechny nápady zničily (stylově – parním válcem jménem Lord Jericho) a nikdo už je nedopisoval. A je to asi dobře, Terry Pratchett by měl být jenom jeden. Ale jak řekl jeho blízký přítel Neil Gaiman: „Spisovatelé mají takovou výjimku – dokud nás čtete, nejsme mrtví.“